Okružní výlet Kokořínsko
Popis:
Pojedeme z Dubé podél bývalé továrny na kabelky (Tasche-Fabrik) silnicí na Mšeno. Po pravé straně v polích za Dubou uvidíme stát barokní sochu. Socha sv. Prokopa pochází z roku 1761, jedná se zde o kopii, jejíž originál je nyní v Doksech. Na podstavci jsou reliéfy sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Jana Nepomuckého. Socha zde byla původně umístěna na důkaz díků za záchranu lidského života před bleskem. Stojí nedaleko místa, kde Ignác Schiffner z Dubé ubil chmelovou tyčí k smrti svého otce kvůli nedovolené lásce (7. 5. 1744) a byl za to popraven – umučením na kole. Tento pravdivý příběh inspiroval romantického básníka K. H. Máchu k napsání Máje. K soše lze dojít pěšky po polní cestě ze silnice nebo z Rozprechtic.
Po cca 1 km klesá silnice prudce dolů do údolí Liběchovky (Dubský mlýnský potok), míjíme Skalní jeskyni, kde v dávných letech často tábořili kočovní Cikáni. Silnice dále vede okolo vily Schmidt a kolem Šibeničního mlýna s malým Šibeničním rybníčkem, kde dříve stávala šibenice. Šibeniční mlýn byl vodní mlýn s pilou, kde pohonem bylo jedno kolo na vrchní vodu. V rybníčku se před válkou koupávali otužilci.
Míjíme empírový taneční Pavilon Sýkorka v Rozprechticích, což bylo dříve oblíbené výletní místo místních obyvatel. Podávala se zde káva, pivo a vynikající Kleckselkuchen – drobenkový koláč s tvarohem, mákem a povidly. V neděli se zde hrávali kuželky a přímo v pavilonu se tančilo. Z místa dřívějších slavností zbylo do dnešních dnů jen torzo tanečního pavilonu, vše ostatní bylo zbouráno.
Pokračujeme kolem Uhelného dolu (Kohlgraben), kde se dochovaly ještě staré dřevěné domy. Vidíme místní kapličku, která je i nadále v dobrém stavu. V jejím sousedství je pramen pitné vody, a tak se můžete napít a osvěžit. Na úpatí Beškovského kopce stoupá silnice až na křižovatku, kde doleva cesta vede na Blatce a vpravo na Dobřeň. Odbočíme vpravo a pokračujeme do Střezivojic. Přibližně uprostřed této obce (za kontejnery) odbočíme doleva a pojedeme rovně až na úplný konec obce, kde u pole zaparkujeme. Pěšky přejdeme pole k lesíku vzdálenému cca 50 m od nás a po okraji pokračujeme vpravo k nedalekému mezi stromy schovanému Špičáku (Spitzen Stein). Jedná se o unikátní přírodní památku evropského formátu, která je zároveň typická pro skalnatou krajinu Dubského Švýcarska. Stoupající železitá rozpustlina promočila celé kamenité masy. Jsou prorostlé červenými, žlutými a tmavě hnědými až šedočernými železitými žílami. Vítr a mráz kamenům dodaly ještě magičtější ráz. Vlastní fantazii se meze nekladou a každý z nás si najde svojí oblíbenou postavu. Podobný skalní útes je Kamenný vrch (Steinberg) u Křenova. Také na Mariánském kopci u Drchlavy se nacházejí takovéto útesy. Tímto se rozloučíme s touto bizardní přírodní zvláštností, která přežije ještě hodně generací a jedeme dále na Dobřeň a do cca 3 km vzdálené Vidimi. Zanedlouho cestou do Vidimi u ostré pravotočivé zatáčky uvidíme vpravo na skalním útesu starý reliéf znázorňuje Ukřižování v posvátné zemi. Jelikož je tato práce už časem zvětralá a mechem porostlá, říká se mu Černý kamenný Bůh.
Projedeme Dolní Vidim, poté se dáme do kopce do Horní Vidimi k zámku, v němž je umístěn Dům seniorů. Při trošce štěstí budeme mít možnost si prohlédnout krásný zámecký park se všemi jeho figurami a sochami. U jednoho z dveřních oblouků objevíme dva spojené erbovní znaky, jejichž původ nám ovšem není znám. Pravděpodobně byl zámek založen pány z Harasova v 16. století. Dalšími majiteli byli Císař Rudolf II v roce 1610 a v roce 1611 už Václav Berka z Dubé, roku 1622 převzal zámek Albrecht z Valdštejna, po jeho zavraždění se panství dostalo ke Generálovi Böck, od jehož dědiců jej v roce 1743 odkoupil svobodný pán hrabě Franc Karl Rudolf von Sweerts-Spork. Byl to on, kdo zámek přestavěl na panské sídlo s bohatým a obdivuhodným vybavením a pravděpodobně přistavěl i zámeckou věž. Z rodiny Sweerts-Sporků, která v Dubském Švýcarsku velmi pozitivně působila, stojí na náměstí ve Vidimi kamenné sochy. Po bitvě na Bílé Hoře (1620) byl tento zámek vyrabován povstaleckými sedláky a stejně jako ostatní přilehlé statky zničen ohněm.1896 koupil velkoprůmyslník Theodor Grohmann z Teplic tento zámek. Zda jeho dědicové byli majitelé zámku ještě v roce 1945, nám není známo. K zámeckému parku se přidružil již dříve veliký a krásný park pro divokou zvěř. Po velmi romantické cestě byly ostré kamenné útesy spojené s 30ti masivními můstky. Dnes jsou vidět už jen malé zbytky můstků, které byly ponechány osudu.
Kostel sv. Martina byl v roce 1878 dobudován v gotickém stylu na místě původní předhusitské církevní budovy. Na věži tohoto kostela viselo dříve pět zvonů, z nichž nejstarší pocházel z roku 1528. Vnitřní vybavení kostela je ještě v dobrém stavu a občas se zde koná bohoslužba.
Vrátíme se zpět do Dobřeně a dále se vydáme směr Jestřebice. Asi po 2,5 km uvidíme po levé straně trafostanici na kovové konstrukci a někde poblíž ní zaparkujeme. Po pravé straně vede upravená lesní cesta. Vydáme se po ní a pokračujeme po úpatí kopce doleva. Po cca 100 m zahneme vpravo na pěšinu, po níž se za okamžik dostaneme k tzv. Kamennému stolu. Z původního skalního útvaru byl vysekán kulatý stůl s oběžnou lavicí. Zde se dá v příjemné společnosti dobře posedět. Není známo, kdo toho umělecké dílo vytvořil a z jakého důvodu je právě zde. Po této procházce se vrátíme zpět k autu a pokračujeme do Jestřebice, kde u vjezdu do obce odbočíme doleva. Přijedeme ke kapličce. U kapličky je hostinec, kde můžeme zaparkovat. Při výhledu do údolí uvidíme relativně dobře zachovalý hřbitov. Nyní se nacházíme jen pár kilometrů od původní česko-německé jazykové hranice (později protektorátní hranice).
Půjdeme trochu zpět a vpravo najdeme cestu vedoucí do údolí, kterou se vydáme. Po cca 20 minutách chůze uvidíme vpravo další údolí. Vstoupíme do něj a po jeho levé straně cca 80 m od cesty najdeme na jedné skalní stěně reliéf kamenného Pána Boha. Jelikož je tento reliéf mnohem lépe dochován a působí čitelněji a jasněji, říká se mu Jasný kamenný Bůh. Reliéf je na místě tak zvláštním, že když na sebe necháme chvíli tiše působit výjev Ježíše Krista na kříži, před nímž klečí Panna Marie s Josefem, pocítíme nesmírnou pokoru. Najednou chápeme, proč byl tento reliéf vytvořen právě zde, v hlubokém lese. Nevíme, kdo byl tvůrce a co ho přivedlo právě na toto místo, ale hodně generací již našlo při setkání s tímto výjevem klid a útěchu. Předpokládáme, že Černý kamenný Bůh u Dobřeně je od stejného tvůrce. Jsme však přesvědčeni, že autorem díla nebyl Václav Levý, působící v okolí Liběchova. V historické literatuře je zmínka ještě o kaple vytesaná do skály v Jestřebici, která v roce 1755 až 67 měla být vybudována Josefem Beckertem. Je pravděpodobné, že právě on je autorem i těchto reliéfů.
Vracíme se k autu a jedeme dále směrem na Kokořín. Po několika stech metrech končí po pravé straně les. Po levé straně je jedna malá otesaná kamenná stěna, dříve asi bývalý lom. Tam zastavíme a zaparkujeme. Pokračujeme doprava po označené cestě (žlutá) po okraji lesa. Později odbočíme znovu vpravo a po krátké chvíli dojdeme k malému kostelíčku zvanému Psí kostel. Jedná se o místnost vytesanou ve skalním útvaru, o rozměru 6 m x 4 m a s výškou 2 m, která je chráněná navalenou hlínou. V útesu vysekaný kříž naznačuje, že se jedná zřejmě o modlitebnu dříve pronásledovaných protestantů. Naši domněnku by potvrzovaly i únikové schody, které jsou patrné po kopci vzhůru. Takovýchto místností se nachází v lokalitě několik. Dříve byly nazývány Psí kostelíky a sloužily jako dobré skrýše. V pozdějších dobách byly používány také jako loupežnické doupě. Dnes slouží putující mládeži k přenocování.
Po návratu k autu projedeme rovně obcí Kokořín a sjíždíme zúženou a strmě padající soutěskou okolo hradu Kokořín do údolí Pšovky. Pokud jste na hřadě ještě nikdy nebyli, můžete nechat auto dole na parkovišti a absolvovat prohlídku. Toto impozantní hradní místo bylo vybudováno na jednom z údolí vyrostlých skalních útvarů. Goethe v tomto skalním útvaru viděl podobu lodi/korábu. Velikost útvaru je 70 m dlouhá a ne širší než 10 m. Zeď 2 m silná s mnoha střílnami ohraničuje toto místo. Umožňovalo to dobrou obranu ze všech stran. Dnes již částečně zasypaná kamenná studna byla 45 m hluboká. Panství Kokořín patřilo v roce 1320 Berkům z Dubé. 1429 bydleli ještě zde a pravděpodobně nechali postavit hrad. I zde se často měnili majitelé. Víme, že ještě roku 1622 byl hrad v relativně dobrém stavu, později byl opuštěn a vydán na pospas. Majitelé bydleli raději na zámku Nový Kokořín (v obci Kokořín), a to už od roku 1587. Teprve v roce 1840 byl hrad tehdejším majitelem Fürsten von Ahrenberg pohodlně zpřístupněn. V roce 1895 se o známost zříceniny zasloužil Klub českých turistů, který představil maketu hradu na Národopisné výstavě v Praze. V roce 1896 koupil kokořínské panství včetně zříceniny pan Václav Špaček, šlechtic ze Starburgu. Zahájil rozsáhlou rekonstrukci, kterou dokončil jeho syn Jan. Jednalo se o vůbec první komplexně pojatou záchranu středověké zříceniny v Čechách a její zpřístupnění veřejnosti. Po roce 1950 přešel hrad do držení státu na základě zákonů o pozemkové reformě. Teprve v roce 2006 se hrad vrátil do rukou dědiců rodu Špačků. Stojí za to si prohlédnout bohatě vyzdobené interiéry. Prohlídky: duben a říjen: So- Ne 9:00 – 16:00; květen až září: Út-Ne 9:00 – 16:00; listopad – březen zavřeno.
Po návratu do údolí pokračujeme doleva, kde po levé straně uvidíme parkoviště, na němž zaparkujeme. Přejdeme silnici a dojdeme k dřeveným schodištím, které nás postupně dovedou k přírodní památce Pokličky. Vstoupíme až na horní úroveň, odkud jsou Pokličky velmi dobře vidět. U těchto útvarů se jedná zase o pískovec protkaný železnorudnými žílami, z nichž byl měkčí písek vyprán, a tak vznikly tyto nádherné formy. Také na druhé straně údolí jsou podobné útesy, ale skrz zarostlý les nejsou vidět. Máme-li čas, chuť a náladu, můžeme pokračovat k dalším skalním útvarům, např. Obří hlava, Žába a další. Opravdu nádherným zážitkem je Skalní bludiště. Poté se vrátíme zpět na parkoviště a jedeme dál na Vojtěchov a Ráj.
V obci Ráj odbočíme doleva směr Konrádov a Tubož. Zde odbočíme doprava a uděláme si malou zajížďku do výše položené obce a zámku Houska. Původně ranně gotický hrad Houska vznikl zřejmě na místě starého hradiště a poprvé byl historicky zmíněn ve 14. století, kdy patřil rozvětvenému rodu Berků z Dubé. Majitelé se tady často měnili, hrad patřil také Janu ze Smiřic a rodu Hrzanů z Harasova, kteří ho zřejmě kolem roku 1590 nechali přestavět na renesanční zámek. V roce 1615 získal zámek Václav Berka z Dubé, po něm Albrecht z Valdštejna. Po jeho zavraždění zámek získala hraběnka Veronika von Sulz a hrabata ze Spauru. V roce 1700 jej koupil hrabě Wilhelm von Kaunitz, ale za vlastnictví tohoto slavného rodu zde nikdo nebydlel a objekt chátral. Teprve až Vincent Karel Kaunitz jej nechal v roce 1823 opravit. Po první světové válce a založení první republiky bylo toto panství zkonfiskováno státem. Roku 1924 zámek kupuje prezident Škodových závodů, senátor Josef Šimonek. Během války byl zámek jako konfiskát užíván německou armádou, a to mimo jiné jako depozitář pro židovské a zednářské knihy z Evropy. Po válce byl zámek zestátněn. Od roku 1950 zde byl umístěn archiv Národní Knihovny Klementinum. Od roku 1970 jej měla ve správě Spolana Neratovice, později Instav Praha. Nakonec byl zámek vydán v restituci rodině Šimonků. Zámek je masivní stavbou na čtyřúhelníkovém půdorysu s uzavřeným středním nádvořím. Netypická, uzavřená dispozice jádra byla užívána spíše u městských hradů, zde byla dána pravděpodobně tvarem pískovcového bloku. V pravé části zadního křídla je zachovalá ranně gotická hradní kaple s emporou, sedilemi, lomenými okny a nástěnnými malbami z první poloviny 14. století. Zajímavá je také tzv. Zelená komnata s gotickou křížovou klenbou a renesančními nástěnnými malbami. Prohlídky: duben a říjen: So-Ne 10:00 – 17:00; květen – září: Út-Ne 10:00 – 17:00.
Vrátíme se do Tubože a jedeme vpravo na Blatce, Bořejov a Ždírec. Ze Ždírce jedeme divoce romantickým územím s magickými skalními útvary, např. Panenský kámen. Ke kamenům s tímto názvem se vztahuje legenda, podle níž byla mladá panna v ohrožení a před svými pronásledovateli skočila dolů z tohoto skaliska a unikla jim nezraněna. Nedaleko odtud vidíme ve skalách vyhloubené otvory a místnosti, jejichž původ a účel nám není znám. U Oslí studánky uděláme zastávku a napijeme se čerstvé vody. Údajně měla být voda odtud transportována osli do statku Březinka.
Zpátky do Dubé se dostaneme přes Panskou Ves a Nedamov.
Ilustrovaná mapa Dubského Švýcarska zdarma ke stažení zde: